Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.1.2006

15. 5. 2006

Ani nevím proč, tohle to píšu. Možná to bude tím, že ze sebe potřebuji dostat dnešní zážitky něčím pozitivním a možná mě jen taková ta moje filozofická nálada popadla po tom, co sem si přečetla pár větiček od xxx a tak mě popadlo to samé co ji. Asi je v tom nějaké podvědomé spojení, o kterém nikdo z nás, žádný človíček na téhle planetce neví.

Jen aby bylo známo, o čem se tady budu možná občas zmiňovat, právě mám puštěný ICQ a píšu si s jedním človíčkem, xxx, je to takovej človíček kterej mi poslední dobou hodně pomohl. Prostě jsem díky němu změnila své špatné názory a možná že i trošku sebe. A právě on mi teď vnukl nápad, nebo teda spíše mi vrátil mojí budoucnost, stát se právničkou.

Vzdala jsem to po tom, kdy jsem přestala stíhat dějepis a prostě mě to přestalo bavit, no a on mi teď vrátil tu malou naději, která tam ve mně ještě aspoň trošičku snad přebývala. A jsem za to strašně moc ráda, protože právničkou chci být už strašně dlouho, a jen tak se toho vzdát? No docela se za to stydím. Ale ještě že takoví člověk jako je on ještě existuje.

Poslouchám svoji oblíbenou hudbu - rockový balady - a je mi docela smutno za všema těma chvilkami, které jsem prožila v létě, na podzim, v zimě a vlastně i teď. Ty chvilky kdy jsem byla mezi lidmi, které mám ráda a bylo mi prostě dobře. Těch chvilek sice není až tak moc, jak bych chtěla, ale aspoň něco. Prostě chci říct, že jsem strašně ráda za to, co mám vedle sebe za sebou a v hodně případech s sebou. Vím, že to asi zní hodně divně, ale prostě se mi zdá, že tohle by si měl někdo někdy přečíst. Asi mi to žádné vydavatelství nevydá, ale kdyby přeci jen, tak bych byla strašně šťastná, protože se ráda dělím se svými myšlenkami, ale nerada je vyslovuji.

Strašně moc mi vrtá hlavou něco jako, proč, ale tuhle otázku vyjadřuji pořád, takže už raději nebudu.